Znáte to..
Sedíte v autobuse a upřeně se díváte před sebe. Osoba před vámi uhybá pohledem, rozpačitě si olízává rty a zaujatě se dívá z okénka. Příroda se za sklem jen míjí. Hudba ze sluchátek se vám odráží v uších, cítíte jak vám vysychá v puse. Rozvalená paní vedle vás vás utlačuje a vy jen sedíte a díváte se před sebe.
Sedíte v autobuse a upřeně se díváte před sebe. Osoba před vámi uhybá pohledem, rozpačitě si olízává rty a zaujatě se dívá z okénka. Příroda se za sklem jen míjí. Hudba ze sluchátek se vám odráží v uších, cítíte jak vám vysychá v puse. Rozvalená paní vedle vás vás utlačuje a vy jen sedíte a díváte se před sebe.
Myšlenky vám v hlavě proudí samy. Neovládáte je, i když vám jsou nepříjemné. Zžírají vás zevnitř, cítíte jak vám srdce buší v hrudním koši. Na hrudi máte podivný tlak, ale nemá to nic společného s fyzickým stavem. Jak vám na záda dopadají všechny problémy. Myšlenky, z kterých vám naskakuje husí kůže. Snažíte se bojovat a říkáte si, že to přeci nevzdáte, ale ve chvíli kdy vás v očích začnou pálet slzy, nechcete už věřit ani svým slovům.
Začíná vám to být nepříjemné, nejraději by jste se schouleli do klubka a vyplakali se. Ale vy sedíte v autobuse a všude jsou lidi.
Po tváři vám sjede jedna slza, urychleným pohybem ruku ji setřete a otočíte hlavu k okýnku. Paráda, pomyslíte si, ještě tři zastávky. Rychle zamrkáte a všechny pocity v sobě začnete dusit. Všechny pocity, které zapříčinily tu slzu.
Začíná vám to být nepříjemné, nejraději by jste se schouleli do klubka a vyplakali se. Ale vy sedíte v autobuse a všude jsou lidi.
Po tváři vám sjede jedna slza, urychleným pohybem ruku ji setřete a otočíte hlavu k okýnku. Paráda, pomyslíte si, ještě tři zastávky. Rychle zamrkáte a všechny pocity v sobě začnete dusit. Všechny pocity, které zapříčinily tu slzu.