na Blog.cz

Protože v Pondělí píšu slohovou práci, rozhodla jsem se napsat něco cvičně. Téma znělo: Moje Vánoce.
Příběh jsem přiřadila k rodině, ve které se vyskytují postavy z RPG.. :)

Jen co jsem rozlepila oční víčka, padla na mě vánoční atmosféra, ač jsem Vánoce moc ráda neměla. Vyhoupla jsem se z lehu do sedu a porozhlédla se po pokoji, už z dálky jsem slyšela bratrův hlas.

"A mami kdy přijde Ježíšek?"

"Až večer Eriku," hořce jsem se pousmála, kdyby tak věděl, že Ježíšek neexistuje. Vsadila bych se, že by s rodiči nepromluvil dokonce života. Co to vůbec mají za zvyk tahat své děti za nos? Blbé Vánoce. Slezla jsem z palandy a natáhla na sebe onošené tričko a nějaké roztrhané a od barev zamazané kalhoty. Neučesané vlasy jsem stáhla do neposedného drdůlku a rozešla se za vůni cukroví, které maminka dodělávala na poslední chvíli. Otevřela jsem dveře od kuchyně a už se skoro dychtivě hnala k talíři, kde byly ještě teplé vanilkové rohlíčky, když v tom mi před nosem přeběhl táta a celý talíř sebral.

"Máš smůlu." řekl se smíchem a než jsem stačila něco s úsměvem namítnou, zaslechla jsem za sebou maminčin hlas.

"To se nemůžeš ani na ten Štědrý den pořádně obléknout?" zamračila se. Mé protočení očí, znamenalo odpověď Ne.

"Jsem asi doma, ne?" odsekla jsem nepříjemně. Hlavně ať tenhle stupidní svátek skončí, vánoční přetvářky nemá v oblibě, a tak jsem je ani nepraktikovala, což ostatní vytáčelo, protože oni se tak moc snažili. Smutné, že jsem bojkotovala jejich snahu.

Malý bratr pobíhal kolem mamky a pomáhal ji v kuchyni, zatímco otec se vyvaloval u televize a házel do sebe tuny cukroví. Rozhodla jsem se posadit vedle něj, cestou jsem zkontrolovala hodiny. Výborně bylo půl hodiny po dvanácté, za chvíli tenhle den budu mít za sebou. Plácla jsem se vedle něj a vztáhla ruku k talíři, když v tom se mamka objevila u dveří.

"Neuvidíš zlaté prasátko." Proboha , ona je snad všude. Mile jsem se na ní pousmála.

"Mami, ty časy, kdy jsem jako magor držela hladovku, kvůli nějakýmu praseti, které jsem stejně neviděla, jsou už dávno pryč," nechápavě jsem zavrtěla hlavou a do rukou nabrala rohlíčky. S chutí se do nich pustila, byly výborné.

"A vůbec, co tady sedíte, běžte ozdobit stromek," nedala se odbýt. Dobrý mami, měla jsem sto chutí vzít ovladač, co přede mnou ležel a třeba ji vypnout a vsadím se, že to samý by udělal i táta, protože jeho výraz byl víc než vtipný.

"Samozřejmě Lucie, jen to dojíme," se vší láskou, co k ní choval se na ni pousmál a mamka spokojeně odkráčela pryč s tím, že splnila úkol, který si dala. Donutit nás, abychom dobrovolně ozdobili stromeček. Řekněte mi, na co stromeček? To už jsme my, lidi tak praštění, že si do obýváku taháme stromy? To nechápu. Vytáhla jsem z krabice jednu kouli a hodila ji po tátovi. No co, jsme z házenkářské rodiny. Máma si může oddychnout, že ne z fotbalové, to by to ty koule asi nepřežily. Chytil ji jen tak, tak..

"Tak kam ji dáme?" zeptal se mě, jako kdyby mi snad bylo pět let.

"Ježiši tati, máš tady tisíc větví, je mi to jedno." odpověděla jsem mu. Proč se mnou všichni jednají jako z člověkem, co má IQ pod dvacet? Vzala jsem další kouli a někam ji pověsila. Schválně jsme stromeček zdobili pomalu, aby na nás poté nezbyla žádná práce. Já vím, s taťkou oplýváme chytrými taktikami. Popadla jsem jednu speciální ozdobu a chystala se ji pověsit, když v tom mi zakřupala v ruce a rozpadla jsem. Hodila jsem vyvalený výraz na tátu, který očividně rezignoval na věšení sladkostí na strom a rovnou se do nich pustil.

Zvedl ke mně zrak, když si uvědomil, že jsem se přestala hýbat. S plnou pusou čokolády se na mně zadíval a já měla sto chutí se smát. Proč se můj otec chová jako dítě? Otázka nejde zodpovědět, rozneslo se mi hlavou a následně se ozval i můj tichý pobublávající smích.

"Pojď to rychle někam schovat." zašeptal a zvedl se ze sedačky, abychom ty střepy někam dali. Klidně i vyhodili z okna, ale mamka se to nesměla dozvědět.

"Tak jsem si zrovna, Alexandře říkala, že bychom mohli.." vešla do obýváku s lžící od bramborového salátu v ruce. Najednou nastalo ticho. Jsem ráda, že jsem se nedozvěděla, co by mohli, to ať si nechají pro sebe. Jako první ji pohled padl na stromeček, který byl ozdobený jenom z jedné strany, poté její oči doputovaly k obalům od čokolád, které snědl táta a nakonec se podívala na mě, jak jsem v ruce držela rozbitou ozdobu.

"No, to si ze mě děláte srandu?" zvýšila hlas, ale k rozčílení to mělo hodně daleko.

"Co to znamená, kdo tohle snědl? Leo?" ukázala na obaly, otec se nenápadně porozhlédl kolem.

"Můžeš mi říct, jak jste ozdobili ten strom?" tak teď už její hlas nabil vzteku, div se nezrudla, jako ta jedna ozdoba. Konečně můj otec, začal fungovat jako normální člověk a rychlými kroky se k ní rozešel.

"Ale no tak, nezlob se." s lehkým objetím a pusou na tvář ji dostal zpátky do kuchyně. Zavrtěla jsem nad tím hlavou, vyhodila rozbitou ozdobu a pořádně dozdobila stromek. Pak jsem se konečně svalila k televizi chystajíce se dívat na nějaké pohádky, ale k mému štěstí tam běželo jediné.. Předběžné zprávy. Natáhla jsem se po tácu s cukrovím a zabila nudu jídlem. Taky jsem napsala status na Facebook. "Veselé Vánoce." Ať je klidně ostatní veselé mají, já Vánoce nenáviděla. Stejně jako strýček Sawe. Svátek, kde jsou všichni jako kdyby jim někdo permanentně přišil koutky k uším a donutil říkat sladká slova. Svátek, kdy má být rodina spolu. Hořce jsem se usmála.

"Babi, dneska přijde Ježíšek." Erikovo hlas je slyšet fakt všude, i přes celý byt. Polkla jsem rozkousaný perníček a narvala si do pusy další. Otevřely se dveře a v nich se zjevila postarší žena s blonďatými hlasy. Rychle jsem polkla, abych ji pozdravila.

"Ahoj" úsměv jsem si odpustila.

"Ahoj, Leo. To jsi ještě pořád v pyžamu?" sama pro sebe jsem se pousmála. No, jistě. Vždyť já spím každou noc v něčem jiným, takže i tohle je pyžamo. Zabručela jsem něco na odpověď a hned jsem zaslechla naříkaní matky. Protočila jsem oči a zvedla se, abych se šla teda nějak upravit. Jsou čtyři hodiny, za chvilku začnou docházet další členové rodiny a ti mě takto vidět nemusí.

Oblékla jsem se do džínů a obyčejného trička. Přes hlavu jsem natáhla mikinu, když v tom už jsem slyšela dědu. "Tak si mě na ulici pletli se Santou," hlasitě se smál.

"Dědo, to si tě pletli i v létě." řekla jsem sama sobě, protože v pokoji nikdo nebyl. Vylezla jsem z pokoje a všem mávla na pozdrav. Děda měl dlouhé bílé vousy a sněhové vlasy, takže opravdu jako Santa vypadal a že si vzal červenou mikinu? To udělal určitě schválně.

Mamka svolala všechny, kdo přišel a pomalu jsme se posadili. Když jsme se sešli u Vánočního stolu, ta atmosféra na mě dýchla. Vánoce.. Něco na nich bude. Přejela jsem pohledem všem po tvářích. Seděla tu máma s tátou, děda s babi a i druhý děda s babi. Seděly tu tety a jejich partneři a seděl tu můj brácha. Pustili jsme se do jídla a já chvílemi upínala zrak na svíčky, kolem kterých byly dané ubrousky, kdyby náhodou kapal vosk. Pustila jsem se do bramborového salátu a jídlo rušilo jen skřípaní příborů. Najednou se ozval křik.

"Hoří!" zařvala teta Lily. Všichni malém nadskočili a bratr do toho na těšeně řekl.

"Už přišel Ježíšek?" seznamte se, nejčastější věta dne. Bohužel, teď ho všichni ignorovali, protože ubrousky hořely v plné kráse. Otec na ně nakonec vylil Sprite a zasloužil si můj obdiv v ukázkovém výbuchu smíchu.

"Leo, nevím, co je na tom směšné," řekla nechápavě, lehce orosená matka. Klid, mami, klid.. My víme, že jsi těhotná a chceš nám to dneska říct. To jsem si jen pomyslela, protože kdybych to řekla, asi by mě prohlásili za níčitele Vánoc. Někdo zazvonil.

"Ježíšek!!" vykřikl Erik nadšeně.

"Proboha Eriku, to není Ježíšek." podíval se na mě, jako kdyby mě chtěl zabít. Pomalu jsme se všichni zvedli a mamka doběhla ke dveřím. Vtíravá sousedka, která nám přinesla cukroví. Táta došel za mamkou a postavil se za ní. Má dva metry a deset centimetrů, takže se na sousedku díval s jasným nadhledem. Asi čekala, že ji dáme také ochutnat, ale taťka si vzal tác a zabouchnul ji před nosem.

"Alexi, měli jsme ji dát také ochutnat naše cukroví."

"Myslím, že u nás nebude přebývat, chybělo by nám." pousmál se na ni a stiskl její ruku. Až teď zazvonil zvonek, kterým opravdu nenápadně zvonil děda. Asi se mu to líbilo, protože malým zvonkem zvonil hrozně dlouhou dobu, dokud do něj loktem nešťouchla babi.

"Harvey, to by stačilo." zašeptala, aby to Erik neslyšel, ale to už ani nemohl, protože klečel u stromečku a prodíral se dárky. Všichni vešli do obýváku a různě si posedali, protože jsme neměli dvoupatrovou sedačku. Bratr rozdával dárky a mamka se chopila slova. Seděla u táty a zády se na něj tiskla, při čemž on ji objímal kolem pasu.

"Chtěli by jsme vám něco říct." všichni na ně stočili tváře a já se lehce pousmála. Mamka to pořádně natahovala a Erik pobíhal s krabicemi a vždy to dal někomu, komu to vůbec nepatřilo. Taky by se ve svých čtyřech letech mohl naučit číst.

"Jsem těhotná." nejvíc mě upoutala reakce Erika, který upustil krabici na zem.

"Co to znamená?" zeptal se, ač určitě tušil. Mamka se pousmála, ale odpověděl táta.

"Že budeme mít miminko." Erikovi zazářily očka stejně jako zářily mým rodičům. Rychle se otočil.

"A v jaké je krabici?" zahlásil, vzápětí se roznesl pobavený smích všech členů rodiny. Fakt paráda, budu mít sourozence, který je podle Erika v krabici.

Když se rozdaly dárky a já dostala nové boty na házenou a snad pár dalších věcí, přivlastnili jsme si s tátou cukroví a pustili se do něj. Nikdo jiný neměl nárok se k velkému tácu dostat, a tak se v pokoji během chvíle uspořádaly dvě skupinky.

Já, táta, dědové a partneři tet jsme se skláněly nad cukrovím a bavily jsme se o házené, při čemž Teta Lily a Cornel se bavily s mamkou a babičkami, kolem nich ještě pobíhal Erik a hrál si na spidermana, který se příležitostně měnil na hasiče, anebo na Harryho Pottera.

Nakonec všichni pomalu začali odcházet a já se také rozhodla jít spát. Ten den byl až moc dlouhý. Rozloučila jsem se s mamkou a tátou a rozešla se do pokoje, kde už dávno spal brácha. Ulehla jsem do postele a zavřela oči. Můj názor se nezměnil, nenávidím Vánoce. S úsměvem na rtech jsem spokojeně usnula.