Nová povídka, která bude na kapitoly. Jedná se o mé První FF, takže prosím berte ohledy. :D
Šlo to nějak samo, takže jsem ani nemusela přemýšlet, o čem to přesně bude.
Vítejte v mém světě Harryho Pottera.. :) Snad se bude líbit.
Šlo to nějak samo, takže jsem ani nemusela přemýšlet, o čem to přesně bude.
Vítejte v mém světě Harryho Pottera.. :) Snad se bude líbit.
"Zaslouží si zemřít.." sykl hrubý hlas do nepříjemného ticha, které rušilo kapání špinavé vody. Tmavé kapky se tříštily o mastné a zablácené dlažební kostky, které byly nepravidelně poskládané vedle sebe a tvořily vlnitou zem. Přes kostky lezl nejohavnější hmyz. Zmutovaní pavouci a přerostlé žížaly, vše co přežilo v těchto krutých podmínkách.
"Dáme mu šanci." promluvila mladá žena, která svoji andělsky jemnou tvář schovávala pod těžkou kápí. Její hlas zněl sametově, nesl se vzduchem, až se nakonec vytratil ve skulinkách skalnatých zdí.
"Ne!" odsekl muž nepříjemným hlasem. Hlavou, kterou měl skrytou pod temnou látkou, silně škubnul, ale nohy ani zbytek těla se mu nepohnuly. Ženě se v tichém povzdechu zvedl hrudník. Udělala k vysokému muži malý krok a pozvedla levou ruku. Rukáv černé, špinavé látky se ji zkrabatil a o kousek ji sklouzl k rameni, takže byla vidět její ruka a důkladně upravené nehty. Její prsty se přiblížily k jeho obličeji. Dech se mu ztišil a pohledem se ji vpíjel do tmavě hnědých očích. "Jarlane.." zašeptala. V ohlase se ji objevila určitá něha smíchaná s láskou. Ztišila jeho jméno na tolik, že doznělo okamžitě poté, co ho vyslovila. Dlouhými nehty mu přejela po spánku směrem k rtům.
Mužův dech se zastavil. Díval se ji do očí a současně s tím se snažil vnímat její dotyk. Jeho zářivě modré oči propalovali její hnědé. Uklidňovali ho.
"Jen jednu šanci." dořekla a ruku naklonila tak, aby se ho nedotýkala jen nehty, ale i bříšky prstů. Ukazováčkem se dotkla jeho koutku rtu. Jeho úsměv brala jako souhlas. Stáhla ruku zpátky k tělu a dlouhý rukáv ji opět celou schoval.
Mužův dech se zastavil. Díval se ji do očí a současně s tím se snažil vnímat její dotyk. Jeho zářivě modré oči propalovali její hnědé. Uklidňovali ho.
"Jen jednu šanci." dořekla a ruku naklonila tak, aby se ho nedotýkala jen nehty, ale i bříšky prstů. Ukazováčkem se dotkla jeho koutku rtu. Jeho úsměv brala jako souhlas. Stáhla ruku zpátky k tělu a dlouhý rukáv ji opět celou schoval.
V tmavé cele byla tma, nebyl tam žádný zdroj světla.
Z rohu se ozývalo tiché, ale pravidelné oddechování. Ztrácelo se v dusném vzduchu, který sebou nesl odporný zápach. Byla tam cítit krev i pot, ale i strach a hrůza, kterou si všichni vězni prožili. Zemřelo už zde mnoho kouzelníků. Právem i neprávem. Tahle věznice byla nejobávanější v utajeném kouzelnickém světě. Azkaban.
Na studených, blátem zanesených kamenech leželo drobné vychrtlé tělo. Mladému muži se hrudník nepatrně zvedal, a tak to ve spánku, vypadala jeho tvář spokojeně. Blonďaté vlasy se mu lepily na špinavou tvář a holou hruď pokrývaly zaschlé kapičky krve. Nohy měl spoutané neviditelnými pouty, které mu do kůže vyrývaly zarudlé, pálivé jizvy.
Vůbec se nehýbal, tělo oddaně leželo na vlhké zemi a snažilo se vzpamatovat ze svých zranění.
Muž pevně zatnul zuby, aby ženě nevěnoval už žádný úsměv. Ještě pohledem přelítl její tvář, jako kdyby doufal, že svůj názor změní, ale moc dobře věděl, že to ona nemá ve zvyku. Otočil se a s tichými mlaskavými kroky se rozešel k bezvládnému tělu. Plášť mu zakrýval tvář, hlavu měl mírně skloněnou a nadechoval se velmi krátce, protože ten zápach se nedal snést.
"Vstávej!" sykl ostře a nakopl ho do žeber. Blonďák ihned rozlepil oči a bolestí se schoulil do klubka. Zadržel dech, aby bolest co nejrychleji ustoupila a pokusil se vstát. Jeho zníčené tělo ale zaprotestovalo a on přistál na zemi. Obávaně se zadíval na Jarlana, který se nad ním tyčil. Všiml si kouzelnické hůlky, kterou svíral ve své zpocené ruce. Třásla se mu. Postavil se a pro jistotu se přidržel zdi, na ruku se mu nalepila všelijaká špína, ale toho si nevšímal. Soustředil se na muže a čekal, co řekne. Vadilo mu, že neví, kdo je zač. Na sucho polknul, když bylo stále ticho. Zařezávalo se do ušních bubínků a každá dopadající kapka, která se rozletěla na miliony dalších kapiček, když se střetla se zemí, mu trhala mozek na kousíčky.
"Pane Malfoy," promluvila žena. Zanechala si diplomacii a pomalu se rozešla k mužům blíž. Mírně roztřesené prsty zapřela o sebe, takže její pečlivě udržované nehty vykoukly na svět. Mladík sjel k jejím rukám, aby se opravdu ujistil, že nedrží hůlku, hned poté se podíval na muže, co stál podezřele blízko. Na sucho polkl a roztřásl se strachy. Udělal krok do zadu, ale střel se se špinavou, studenou zdí. Jeho tělo reagovalo a hned se na něm objevila husí kůže. Jarlan to přešel s pohrdavým posměškem.
"Budete mít jen jednu šanci, aby jste nás přesvědčil.." žena na chvíli svoji mluvu přerušila krátkým odmlčením, aby mohla pozvednout hlavu a vyhledat Dracovo oči. Vpila se do něj pohledem, v koutkách ji škublo a srdce protestansky bylo. Měla pro něj slabost, ale nikdo to nevěděl. Zhluboka se nadechla, aby mohla větu dokončit, ale hnilobný zápach se ji s nádechem dostal do každé buňky jejího těla a ji se zamotala hlava. Lehce zavrávorala na kluzké zemi, dokonce i přivřela oči, jako kdyby doufala, že to přejde. Ihned jak je otevřela, zabodla se Dracovi do šedivých očí.
"Aby jste nás přesvědčil, že si zasloužíte propustit a riskovat svůj život." dořekla tiše. Blonďák ji mlčky pozoroval. Jeho pohled působil nepřítomně, dlouhými nehty se zarýval do lepkavých kamenů a v hlavě si přehrával její slova. Nerozuměl jim. Neměl tušení, co po něm chtějí, ale i přesto v něm zahořel plamínek naděje. Dozvěděl se, že bude mít šanci je přesvědčit, aby ho pustili. Dlouze vydechl a zadíval se na Jarlana. Ten měl stále skloněnou hlavou a stín kápě mu spadával na zjizvenou tvář. Muž ještě chvíli stál, než se bez jediného slova otočil a odešel. Jeho hlasité, razantní kroky se ještě dlouho ozývaly celou. Žena propalovala jeho odcházející záda a až si byla úplně jistá, že zmizel, otočila se zpátky k Dracovi..
Z rohu se ozývalo tiché, ale pravidelné oddechování. Ztrácelo se v dusném vzduchu, který sebou nesl odporný zápach. Byla tam cítit krev i pot, ale i strach a hrůza, kterou si všichni vězni prožili. Zemřelo už zde mnoho kouzelníků. Právem i neprávem. Tahle věznice byla nejobávanější v utajeném kouzelnickém světě. Azkaban.
Na studených, blátem zanesených kamenech leželo drobné vychrtlé tělo. Mladému muži se hrudník nepatrně zvedal, a tak to ve spánku, vypadala jeho tvář spokojeně. Blonďaté vlasy se mu lepily na špinavou tvář a holou hruď pokrývaly zaschlé kapičky krve. Nohy měl spoutané neviditelnými pouty, které mu do kůže vyrývaly zarudlé, pálivé jizvy.
Vůbec se nehýbal, tělo oddaně leželo na vlhké zemi a snažilo se vzpamatovat ze svých zranění.
Muž pevně zatnul zuby, aby ženě nevěnoval už žádný úsměv. Ještě pohledem přelítl její tvář, jako kdyby doufal, že svůj názor změní, ale moc dobře věděl, že to ona nemá ve zvyku. Otočil se a s tichými mlaskavými kroky se rozešel k bezvládnému tělu. Plášť mu zakrýval tvář, hlavu měl mírně skloněnou a nadechoval se velmi krátce, protože ten zápach se nedal snést.
"Vstávej!" sykl ostře a nakopl ho do žeber. Blonďák ihned rozlepil oči a bolestí se schoulil do klubka. Zadržel dech, aby bolest co nejrychleji ustoupila a pokusil se vstát. Jeho zníčené tělo ale zaprotestovalo a on přistál na zemi. Obávaně se zadíval na Jarlana, který se nad ním tyčil. Všiml si kouzelnické hůlky, kterou svíral ve své zpocené ruce. Třásla se mu. Postavil se a pro jistotu se přidržel zdi, na ruku se mu nalepila všelijaká špína, ale toho si nevšímal. Soustředil se na muže a čekal, co řekne. Vadilo mu, že neví, kdo je zač. Na sucho polknul, když bylo stále ticho. Zařezávalo se do ušních bubínků a každá dopadající kapka, která se rozletěla na miliony dalších kapiček, když se střetla se zemí, mu trhala mozek na kousíčky.
"Pane Malfoy," promluvila žena. Zanechala si diplomacii a pomalu se rozešla k mužům blíž. Mírně roztřesené prsty zapřela o sebe, takže její pečlivě udržované nehty vykoukly na svět. Mladík sjel k jejím rukám, aby se opravdu ujistil, že nedrží hůlku, hned poté se podíval na muže, co stál podezřele blízko. Na sucho polkl a roztřásl se strachy. Udělal krok do zadu, ale střel se se špinavou, studenou zdí. Jeho tělo reagovalo a hned se na něm objevila husí kůže. Jarlan to přešel s pohrdavým posměškem.
"Budete mít jen jednu šanci, aby jste nás přesvědčil.." žena na chvíli svoji mluvu přerušila krátkým odmlčením, aby mohla pozvednout hlavu a vyhledat Dracovo oči. Vpila se do něj pohledem, v koutkách ji škublo a srdce protestansky bylo. Měla pro něj slabost, ale nikdo to nevěděl. Zhluboka se nadechla, aby mohla větu dokončit, ale hnilobný zápach se ji s nádechem dostal do každé buňky jejího těla a ji se zamotala hlava. Lehce zavrávorala na kluzké zemi, dokonce i přivřela oči, jako kdyby doufala, že to přejde. Ihned jak je otevřela, zabodla se Dracovi do šedivých očí.
"Aby jste nás přesvědčil, že si zasloužíte propustit a riskovat svůj život." dořekla tiše. Blonďák ji mlčky pozoroval. Jeho pohled působil nepřítomně, dlouhými nehty se zarýval do lepkavých kamenů a v hlavě si přehrával její slova. Nerozuměl jim. Neměl tušení, co po něm chtějí, ale i přesto v něm zahořel plamínek naděje. Dozvěděl se, že bude mít šanci je přesvědčit, aby ho pustili. Dlouze vydechl a zadíval se na Jarlana. Ten měl stále skloněnou hlavou a stín kápě mu spadával na zjizvenou tvář. Muž ještě chvíli stál, než se bez jediného slova otočil a odešel. Jeho hlasité, razantní kroky se ještě dlouho ozývaly celou. Žena propalovala jeho odcházející záda a až si byla úplně jistá, že zmizel, otočila se zpátky k Dracovi..