na Blog.cz

Konečkami prstů mu začalo procházet svrbění.
Ustalo. Krátce zadržel dech, než opět pocítil mravenčení v rukou. Rozšířilo se až k celé dlani. Přestalo. Jeho dech se ztišil na minimum, kvůli očekávání ze strachu a bolesti, ale místo toho ho po šíji pohladil něčí dech. Na těle se mu objevila husí kůže. V místnosti bylo hromové ticho, jediné co ho rušilo, byl buracející vítr za okenicemi. Temné nebe naznačovalo, že se blíží bouřka.
Mladý muž s havraně černými vlasy seděl na vratké židli. Jeho kůže se třpytila pod umělým světlem, kapičky potu stekájící po spáncích chladily jeho horkou kůži, roztřesené ruce byly přivázané k opěrkám a nohy připoutané k nohám židle. Rty měl mírně pootevřené a vdechoval skrz ně hutný, těžký vzduch, který mu vůbec nedával tolik kyslíku, kolik potřeboval.

Oči měl zahalené černým šátkem.
Šímrání pod kůží se nebezpečně rychle rozšířilo do celé ruky, skr rameno se dostalo až k hrudi. Na malou chvíli ustalo, jen proto, aby mohlo zaútočit ve větší intenzitě. Mladík sebou prudce škubnul. Provaz na ruce mu sedřel jeho nahnědlou kůži, ozval se hlas.
"Zklidni se.." tichý. Linul se vzduchem, dozněl mu u ušních bubínků a nakonec se kousavě zahryzl do mozku. Slova ještě doznívala, když ucítil něčí ruce manipulající se šátkem na jeho očích. Mužův dech se zastavil. Po páteři mu projel mráz. Ta osoba měla dlouhé, tvrdé nehty. Nakonec mu strhl šátek a popošel před muže. Srdce se mu zastavilo. Krev přestala proudit v jeho žilách, v očím měl jen strach.
Stál před ním malý muž. Dlouhé mastné vlasy mu spadaly pod ramena. Rudě červené oči propaly dva smaragdy. Úzké, křivé prsty s dlouhými drápy svíraly injekční stříkačku. Na rtech mu hrál nechutně směšný úšklebek.
"Co chcete?!" vybafl mladík, když se konečně vzpamatoval. Zrůda se jen usmála. Křivé, žluté zuby se třpytily pod umělým světlem, které bylo na chvíli zastoupeno zářicím bleskem. Bez jediného slova k němu přistoupil a stříkačku mu zabodl do paže. Jed se mu vpil skrz kůži do svalů, ze svalů do krve a krev ho roznesla dál..
Zrůdný muž si oprášil ruce na znak dobře vykonané práce, otočil se a odešel s lehkým klapnutím dvěří.

Pod kůží měl nepříjemný tlak. V uších se mu ozýval jeho vlastní tep. Každý úder jeho srdce se ozval ještě dvakrát. Krátké ticho, další hrom doprovodil blesk, který roztříštil oblohu na několik střepů. Výdech. Hluboký nádech, ještě větší tlak pod kůží. Úsměvné zašimraní na koleni, zintenzivnění. Bolest. Muž se zakníkl.
Po páteři mu přejel mráz. Dech utišil, společně s ním zklonil oči před sebe. Zatl roztřesené ruce v pěst. Jed začínal působit. Na špičce nosu se mu leskla kapička potu, smaragdy ji hypnotizovaly, než neslouzla ke rtům. Muž vytáhl svůj hadí jazyk a olíznul ji společně se rty. Nádech.
Tlukot srdce nabral na síle, do hrudi mu usilovně byl srdeční sval. Bolelo to. Celé tělo zahltil horký pot. Líce mu hořeli a v puse mu záhadně vyschlo. Hrdlo se mu stáhlo, cítil jak z něj vyprchává všechna síla. Necloumal sebou, oddaně seděl přivázený k židli a vdechoval dusný vzduch.
Celé tělo mu hořelo. Žilami proudily rozdrcené střepy. Mozek odumíral v děsivě pomalé rychlosti. Každý hrom, který se ozval, proťal muži mysl tak silně, že musel zaklonit hlavu a skrz sevřené čelisti bolestně zaúpět. Jeho hrdost a čest mu bránila v slzách a bolestních výkřicích, i když byl v místnosti sám. Světlo začalo blikat a těsně před zářivým bleskem, se vypnulo. Blesk ho na malou chvíli oslepil. Až když se rozkoukal, spatřil po skle rozbíhající se malé prasklinky, které během sekudy doprovodil zvonivý zvuk dopadajícího skla na zem. Vítr se prohnal místností.

Muž ucítil teplo na svých rtech, jakmile si je olízl, pocítil hořkou chuť své krve. Další teplo, tentokrát po ušním lalůčku. Rudá kapka proletěla suchým vzduchem a dopadla mu na špinavé bílé tričko na rameni. Ten dopad muži zněl jako atomová bomba.

Hluboko uvnitř věděl, že se přibližuje ke své smrti, ale na venek bojoval.
Hrudí mu projela prudká bolest, každý kousek utrpení proběhl i tou nejmenší cévou, která vyslala signál mozku. Zavzlykal, okamžitě pevně zatnul zuby. Krev z rtů nestačil slízávat, a tak ji nechal volně téct po bradě až k tričku.
Podíval se na svoji ruku a zpozoroval, jak se mu kůže začala trhat. Objevily se na ní dlouhé, zarudlé jizvy, které se otevřely a rozrůstaly se po celém těle. Teď už mu byla hrdost i čest ukradená, místností se rozeřval bolestný výkřik současně s hlasitým hromem. S táhlých ran vytékala temně rudá krev, která muže ještě více zžírala. Rozkousávala ho za živa do každé buňky těla. Jeho řev se odrážel od bílých stěn a jako bumerang se mu vracel k ušním bubínkům, kde se nepříjemně zabodl do uší. Víčka měl pevně sevřená u sebe, po tvářích mu stékaly obrovské slzy utrpení. Tvář se mu změnila v bolestnou grimasu, ve které se odrážela neuvěřitelná muka.
Celé tělo se mu rozpadalo, jen hlava zůstávala, aby se mohl dívat. Bijící srdce doprovázelo jeho pomalou smrt pravidelným tlukotem, když v tom najednou uhodil blesk. Ozval se hlas.
"Nikdy ve snu nemůžeš vidět svoji smrt.." zašeptal. Jemný ženský hlas, zdi ho pohltili ještě dřív, než muže stihl příjemně pohladit. Najednou nastala tma. Samá tma..
Tma.
Pronikavý zvuk budíku. Mladík zamžoural na hodiny a něco zabručel, vyhoupnul se do sedu a zády se opřel o zelenou zeď. Setřel si kapičky potu, které se mu leskly na čele a pomalu si rozpomínal na svůj sen. Podíval se na své ruce, když v tom mu srdce vynechalo několik úderů. Od zápěstí k loktům se mu táhly dlouhé, rudé jizvy. Promnul si oči a znovu se na ně podíval. Chvíli se zdálo, že tam nejsou, ale poté se tam opět zjevily.
Muž zalapal po dechu, zvedl se a došel pro papír a tužku. Dnes nepůjde do školy, dnes musí napsat ten zvláštní příběh.
Napsal ho..