Když jsem poprvé viděla, jaké je téma týdne, napadlo mě hned několik cestiček, na které bych se mohla vydat a tím se i uchýlit k určitému odvětví tohoto témata. Bylo a vlastně je jich tolik, že jsem se ještě pořád nerozhodla na jakou cestu se vydám, a tak budu trochu improvizovat..
"Návrat do reality.."
Hranice mezi fantazií je tak tenká, že si kolikrát ani nemusíme všimnout, že jsme ji překročili. A přece jenom, kde je nám lépe? Měli by jsme žít realitou, ale pro mě je realita nudná.. Každý návrat do reality bolí, ani si to neuvědomuji, ale zanechává to v mně zvláštní pocity. Vlastně, pokud bych měla mluvit popravdě, jakože měla, tak já se do reality nejspíš vůbec nevracím..
Do světa fantazie počítám vše, co v lidském světe není možné a věřtě mi, že teď nemyslím kouzla z Harryho Pottera, upíří život Darrena Shana, anebo vlkodlaky z filmu Underworld.
Je vlastně tolik obyčejných věcí, které se třeba vůbec nemůžou uskutečnit, už tohle je pro mě fantazie.
Mám fantazii radši, možná jenom proto, že si ji vytvářím já.. Ve své hlavě. Mám svoje místo, kde se může stát vlastně cokoliv a tady u nás.. V lidském světě, v tomto čase, v našem vesmíru se všechno děje, aniž by se nás někdo ptal, jestli s tím souhlasíme.
Nejsem věřící, ale i tak si myslím, že někdo naše životy řídí. Ne, pochybuji, že by to byli zelení ufoni s rádoby vysílačkama, anebo Někdo - Něco co si říká bůh.
Každý věří v něco jiného.. Možná jsem blázen, ale myslím, že někde je přesně napsáno, že tenhle článek nejspíš zveřejním, že k Vánocům dostanu knihu od toho a toho autora a že zítra si vezmu ponožky s určitou barvou.
Ano, věřím v osud a už tady pracuje moje fantazie..
Pokud se vrátím do reality.. dost často to bývá tvrdé a nepříjemné přistání. Dolehnou na nás existenční problémy, povinnosti.. Proto se nerada vracím, protože to ve mně vyvolává pocity, které mě obviňují, že jsem opět selhala a dovolila si ji opustit, i když jsem věděla jak nepříjemný bude návrat.
Je vlastně tolik obyčejných věcí, které se třeba vůbec nemůžou uskutečnit, už tohle je pro mě fantazie.
Mám fantazii radši, možná jenom proto, že si ji vytvářím já.. Ve své hlavě. Mám svoje místo, kde se může stát vlastně cokoliv a tady u nás.. V lidském světě, v tomto čase, v našem vesmíru se všechno děje, aniž by se nás někdo ptal, jestli s tím souhlasíme.
Nejsem věřící, ale i tak si myslím, že někdo naše životy řídí. Ne, pochybuji, že by to byli zelení ufoni s rádoby vysílačkama, anebo Někdo - Něco co si říká bůh.
Každý věří v něco jiného.. Možná jsem blázen, ale myslím, že někde je přesně napsáno, že tenhle článek nejspíš zveřejním, že k Vánocům dostanu knihu od toho a toho autora a že zítra si vezmu ponožky s určitou barvou.
Ano, věřím v osud a už tady pracuje moje fantazie..
Pokud se vrátím do reality.. dost často to bývá tvrdé a nepříjemné přistání. Dolehnou na nás existenční problémy, povinnosti.. Proto se nerada vracím, protože to ve mně vyvolává pocity, které mě obviňují, že jsem opět selhala a dovolila si ji opustit, i když jsem věděla jak nepříjemný bude návrat.
A i přesto všechno do fantazie utíkám.. Realita je krutá a když se vrátím dá mi to hned najevo, abych náhodou nezapomněla.
Pekný článok =)